Proč to stojí tolik, kolik to stojí?
„Vždyť původně stála tři padesát, a vy za ni chcete sedmdesát korun!“
Ano. I tohle poměrně často slýcháme. A nevíte, jak ráda bych byla, kdyby dneska nové knížky stály tři pade. Kolik já bych ušetřila...! Ale ceny jsou dnes prostě jinde, a abyste aspoň přibližně věděli, jak stanovujeme ty naše, rozhodla jsem se Vám to trochu přiblížit.
S každou knihou strávíme poměrně hodně času, než se dostane do police. Nejdřív musí někdo napsat seznam nebo knihy nafotit a poslat nám to. Já to pak musím projít a říct, co má smysl nosit. Dál to musí ten někdo donést, já ocenit, kolegyňka vyplatit, a teprve pak je kniha naše a můžeme s ní nakládat dál.
Jakmile knihu vykoupíme, musím ji vzít znovu do ruky a ocenit prodejní cenou. To nemůžu dřív, než je kniha naše, protože pokud se s prodávajícím nedohodneme na výkupní ceně, může si ji zase vzít zpět a přece mu do ní nebudu čmárat. Takže znovu knihy projíždím a cením. Pak knížku dostane do ruky kolegyně a ta ji musí nafotit, opsat do systému veškeré údaje a vepsat do knihy příslušný interní kód. Teprve pak se kniha dostává na pult.
Ale proč to píšu? Protože tohle je jen malý zlomek toho, co se prodejem knihy musí pokrýt. Prodejní cenu tvoří zaprvé cena výkupní, tedy ta, za kterou knihu vykoupíme. U novějších knih dáváme 20% z původní prodejní ceny. Upřímně obdivuju všechny, kteří jsou nám za tuhle cenu ochotní knihy prodat, protože já bych třeba svoje knížky za tak málo asi nedala (taky to doma podle toho vypadá). Ale zpátky k cenotvorbě.
Krom téhle fixní částky se do každé knihy musí započítat nájem, elektřina, voda, topení, internet, telefon, webová doména, SSL certifikát, pojištění prodejny, poplatek za platební terminál, reklama, nové výkupy, pronájem skladu, výplata kolegyni a ajťákovi, odvody socky a zdravky, nějaký ten zisk... A taky riziko, že se kniha nejen že neprodá se ziskem, ale že se neprodá vůbec a peníze za její nákup, evidenci a skladování se nikdy nevrátí.
Samozřejmě, že to nejde rozpočítat přesně na kusy. Jednoduše proto, že nevím, kolik knih se který měsíc prodá. Takže všechno se tak nějak odhaduje podle zkušenosti s tím, že výslednou cenu knihy se snažíme mít na 50% z té původní prodejní.
Můžu vám říct, že je to někdy vážně fuška. A ne vždy to můžeme dodržet. Někdy musím vykoupit za ještě míň než 20% původní ceny, někdy nevykoupím vůbec, někdy to řeším vyšší prodejní cenou. Tu ale taky nemůžu napálit slepě jakkoli; musím aspoň přibližně vědět, za kolik se kniha dá sehnat jinde, ať už u jiných antikvářů, nebo na různých bazarech, kde ale zase dost často prodávají „překupníci“, a ti se s cenami vážně nemažou. Takové už musím mít vytipované a brát je s rezervou.
My se snažíme být vždy na té nižší hranici, abychom knihu brzy prodaly a penízky se pěkně točily. Na druhou stranu bychom ale zase byly samy proti sobě, kdybychom něco nesehnatelného nabízely jen za tu půlku původní ceny, když poptávky začínají i na trojnásobku. Ale většinou už víme, že máme v rukách něco hůř sehnatelného, kde se prodejní cena šponuje, a tak to zohledňujeme už při výkupu.
„Cože? Tak málo? Vždyť je úplně nová!“
Ráda bych Vám dávala za knížky víc. Chápu to rozčarování. Ale nejedeme na žádné dotace, nejsme ani neziskovka ani státní podnik, jak občas slýchám. Provoz musí uživit několik lidí a čím dál nenažranější stát. Tak prostě dávám to, co za těchhle podmínek můžu. A pokud se představy a realita nakonec nepotkají, vždycky se můžeme dohodnout, že se nedohodneme, na to se občas taky zapomíná. Ale spousta z Vás se k nám vrací opakovaně, ať už jako zákazník nebo jako zásobování, a to mě vede k přesvědčení, že tomu rozumíte, což je krása.
A teď už je snad i jasnější, proč nemůžu vzít vždycky všechno, proč prudím se seznamy, nebo proč knížka dneska nemůže stát tři pade.
.png)
.png)
