Buď víc jako kniha!

Všiml/a sis někdy, jak se dnes často mluví o bezpodmínečné lásce a přijetí? Že v naší společnosti příšerně chybí? Že z toho vznikají veškeré naše problémy a nemoci?
 
Mám řešení. Buď víc jako kniha!
 
Knížce je jedno, jak vypadáš.
 
Knížce je jedno, co máš na sobě.
 
Knížce je jedno, co si myslíš. O ní nebo o životě vůbec.
 
Taková knížka je tak autentická, jak jen někdo autentický být může. Milá, krásná, tajemná, ale někdy taky protivná a div ne na zabití. Ber, nebo nech být, je to jenom na tobě.
 
Můžeš se s ní hádat, že nemá pravdu, můžeš jí říct, ať jde do svého pokoje a vrátí se, až bude normální, můžeš ji vyhodit z baráku a cítit se chvíli jako vítěz, protože si o to přece koledovala.
 
Anebo můžeš zkusit přehodnotit a zamyslet se, jestli na tom, co říkala, nemůže být třeba aspoň troška pravdy. Protože většinou tam ta pravda někde je. A úplně nejčastěji v místě, kde s knihou nejvíc nesouhlasíš.
 
Je to vlastně strašně nespravedlivý – knížka ti úplně v klidu tu svou pravdu vmetá přímo do ksichtu a ty se s ní ani nemůžeš pohádat – a to je fakt peklo! Můžeš si hlasivky vykřičet, vymyslíš ty nejpádnější argumenty, a ona? Prostě si tak leží a nereaguje. Jen si pořád vede svou. A to tě trochu znejistí. Musí být úžasný pocit, být si tak jistý tím, co žiješ, napadne tě. Ale radši to hned zase zapomeneš...
 
Druhá možnost je, že ji prostě přečteš, vezmeš si z ní, co potřebuješ, a pošleš ji dál. Někdy zjistíš, že bez určité knihy je ti líp a nechybí ti. Vždyť taky co kniha, to jiná pravda. Nikomu nemůže sednout všechno. Ale to neznamená, že jsou takové knihy zbytečné. Krom toho, že ti dají příležitost znovu zvážit svou cestu, ti ještě ukazují jinou krásnou věc: že jich může být třeba několik set tisíc v jedné knihovně, každá s úplně jinou filozofií, a stejně se nikdy nepohádají.
 
Nesnaží se měnit všechny kolem ke svému obrazu.
 
Nesoudí.
 
Nemají z ostatních strach.
 
Prostě znají svou hodnotu a zkrátka jsou.  
 
Buďme víc jako knihy!