AntikvariátKrmítko pro duši
Eshop potřetí...


Tohle už jsou třetí webovky, které Krmítko má. A je celkem sranda sledovat, jak jejich vývoj kopíruje vývoj obchodu a taky mě.
Na začátku jsem nevěděla nic. Nikdy jsem nepodnikala a dokonce jsem ještě rok před otevřením byla stoprocentně přesvědčená, že nikdy ani podnikat nebudu. Jó, tyhle stoprocentní pravdy jsou vždycky nejlepší! 
O provozu antíku jsem taky žádné informace neměla, ale v zaměstnání jsem se dusila, a tak mi nezbylo než skočit a naučit se dýchat pod vodou. První měsíce jsem měla poloprázdné regály, můj knižní obzor zahrnoval jen autory, které jsem četla, nebo o kterých jsem slyšela ve škole, a ceny jsem si cucala z prstu. Výkupní i prodejní. Ale fungovalo to, regály se brzo zaplnily a můj rozhled se zvětšoval. Taky první stránky byly celkem o ničem, eshop bez modulu Košík, každá kniha se musela objednávat zvlášť... Ale byla jsem na ně hrdá. Měla jsem vlastní obchod a k němu web! A nekrachovala jsem, jak mi bylo mockrát předpovídáno!

Tak jsem se odvážila porozhlížet se po někom, kdo by mi udělal eshop nový a lepší, až jsem narazila na možnost pronájmu. Po všech stránkách to znělo výhodně - člověk platí jen za služby, které využívá; za tolik zboží, kolik ho opravdu na webu má; když se něco podělá, nejsem jediná, komu to nefunguje, a tak je firma nucená rychle reagovat... Tak jsem se do toho pustila. Co na tom, že jsem musela všechny knihy zadávat do eshopu znovu, protože mi bylo řečeno že "to nejde". Co na tom, že jen za změnu barevného schématu jsem vyplázla skoro tolik, co za celý web před tím. Byl to krok dopředu. 

Jenže. Zpoplatněno bylo úplně všechno. Každá sebemenší úprava. Operace čítající tři kliknutí a asi deset minut času vyšla třeba na litr. Všechny poruchy byly moje chyba, nebo chyba mých zákazníků. A návrhy na vylepšení? Ale jděte. A tak jsem si řekla, že takhle teda ne.
A to byla jedna z nejlepších věcí, kterou jsem se v podnikání naučila: říkat ne. Jako Krasomila: "Nic nemusím. Jsem princezna!" 

Další dva roky trvalo, než jsem našla toho správného člověka. Stihla jsem mezitím obchod přestěhovat do dvakrát takových prostor, ty prostory zaplnit a v hlavě mít plán na další rozšíření, zavést platby kartou, najmout si na pomoc brigádníky, změnit logo, nechat vyrobit plátěnky a jednat se spoustou vývojářských firem, které se na první pohled tvářily jako že mě budou na rukou nosit, přičemž realita byla na druhé straně spektra, ale vyplatilo se. Teď vím, s kým jednám, vím, kolik zaplatím, vím, že když s něčím přijdu, bude se to opravdu řešit. Je to člověk, kterého jeho práce baví tak, jako mě ta moje. Web konečně vypadá jako web a eshop funguje jako eshop. Sice bude peklo ho potřetí naplnit, ale zas to bude aspoň v pořádku. Protože člověk se pořád učí, a tak i kategorie a prezentace zboží doznají změn.

O tom to totiž celé je. O změně. Změna je život. A já žiju!



Napsáno: 04.07.2018 14:28 | Sdílet na:
Přihlášení

- Přihlásit trvale
Zapomenuté heslo
Registrace